Na místě osady Podhájí existoval již v 17. století panský dvůr. Kolem něho vyrostla osada s malými domky většinou bez hospodářského zázemí. Pojmenování získala podle polohy ,,pod hájem". První písemná zmínka o obci Podhájí je z roku 1840. Do roku 1848 zde stálo osamoceně pouze několik chalup, později byly přistavovány další. Osada Podhájí byla velmi chudá. Před první světovou válkou měla osada 30 popisných čísel a 181 obyvatel. Náležela k ní ještě samota Ohrady s pěti popisnými čísly a mlýn Paleček (dodnes dochována budova mlýna na Palečkově potoce). Historie obcí (Podhájí, Březí aj.) je zachycena od roku 1928 v kronice obce. Tato kronika má tři části.
I.díl 1928 -1975
II.díl 1976 - 1992
III.díl 1993 - 2002
Prvním kronikářem byl zvolen pan Josef Hovorka, rolník z Březí, který se narodil v roce 1895. Od roku 1945 psal kroniku pan František Vrzák z Podhájí, který se narodil v roce 1919. V kronice jsou zachyceny všechny významné události veřejného života, politická situace, kultura, svatby, narození, úmrtí, počasí, tragické události, úroda, myslivost - prostě vše, co v daném roce kronikář považoval za podstatné zaznamenat a uchovat pro příští časy. Od roku 1980 jsou součástí záznamů také informace související s výstavbou jaderné elektrárny a to jak v jednotlivých letech ovlivnila život lidí v těchto obcích.
23. října je oficiálně zveřejněna informace o výstavbě JE v katastru obce. Je vyhlášena stavební uzávěra úplná pro obce Březí, Křtěnov a Temelínec a částečná pro obce Podhájí, Knín, Kočín, Litoradlice, Zvěrkovice a částečně i Temelín. Na 15. prosince je svolána první veřejná schůze, na které mají zástupci ONV, KNV a Energoinvestu seznámit občany s celou situací kolem elektrárny. Účastní se jí asi kolem pěti set lidí. Bylo tam také řečeno, jak si představují zástupci Energoinvestu přesídlení. Bylo několik možností: přestěhovat se do panelových domů, postavit si sám nový rodinný dům, koupit dům někde jinde a pro ty starší domov důchodců.
Pan Vrzák píše: „Život v těchto osadách je bez perspektivy a žádný už nedělá než to, co bezprostředně musí. Další doba ukáže, co bude dál.“
Skupina občanů požádala u předsedy vlády o přijetí. Předseda vlády postoupil celou záležtost ministru paliv a enegetiky. Ten vyslechl žádost delegace, aby se elektrárna posunula směrem jihovýchodním do prostoru Coufalka. Zástupci Energoinvestu namítali, že nelze tento návrh akceptovat pro značné výškové rozdíly. Dále poždadovala delegace postavení nové vesnice. Bylo odpovězeno, že v republice probíhá stálé vysídlování v důsledku těžby, vodních děl a komunikací. Dále bylo požadována změna oceňování nemovitostí. Oceňování podle vyhlášky z roku 1969 je zastaralé. Ministr přislíbil, že požádá ministra financí, aby provedl přezkoumání vyhlášky a její změnu.
Na veřejné schůzi MNV v březnu jsou podány občanům další informace v souvislosti s výstavbou elektrárny. V tomto roce je též uzavřen hřbitov ve Křtěnově.
Pan Vrzák píše: „Mezi lidmi se povídá o odložení výstavby, umístění jinde, případně o rozšíření Dukovan. Lidé se tím utěšují, že přeci jen nedojde k likvidaci osad, včetně Březí. Někteří nečekají, shání domky nebo stavební parcely mimo dosah ochranného pásma.“
Na mnoha schůzích probíhají jednání a diskuze hlavně o vystěhování občanů. Je zde řečeno, že Křtěnov by se měl vystěhovat do roku 1983, Březí a Temelínec do konce roku 1985 a osada Podhájí a Knín do roku 1990.
Pan Vrzák píše: „Energie je v moderním životě nezbytná a nelze si bez ní představit pomalu žádnou lidskou činnost. Je nezbytná pro pokrok ve vědě a technickém rozvoji a lidská společnost bez ní už nemůže existovat. To, že energie získaná štěpěním atomového jádra je v současné době nejpřijatelnějším řešením, to lze pochopit, ale pro to, aby mohla proudit do sítě maximálně 30 roků z tohoto gigantu, musí být obětován a devastován krásný kus jihočeské krajiny, vesnice s téměř tisíciletou historií, úrodná pole a lidská práce mnoha generací. Kdyby v útrobách země pod vesnicí bylo uhlí nebo jiné nerosty, chápali bychom, že musíme ustoupit. Ale energie, ta protéká celou energetickou soustavou. Což by se nenašlo místo, kde by nebylo tolik hodnot zničeno pro pouhých třicet roků? Kam se postaví další, když všichni tvrdí, že jiného místa není?“
V důsledku likvidace vesnic Křtěnov, Březí, Podhájí, Knín dochází k velkému přemisťování obyvatelstva. V kronice jsou podrobně zachyceny údaje o jednotlivých občanech, kteří v tomto roce opustli své domovy v likvidovaných obcích. Jsou zde uvedena i místa, kam se přestěhovali.
V dubnu do prostoru Temelínec nastoupili pracovníci VS Tábor. Začal se kácet les, buldozery začaly hrnout zeminu a bylo jasné, že osud vesnic Temelínec, Křtěnov, Březí, Knín a Podhájí je zpečetěn.
Pan Vrzák píše: „Výstavba elektrárny nám přinese hodně trpkých chvil. Mění se to, na co jsme byli léta zvyklí. To, co jsme po celá léta s odříkáním osobního pohodlí budovali, je v několika dnech hromadou sutin.“
V tomto roce je opět podrobně zaznamenán odchod jednotlivých občanů z likvidovaných obcí a místo jejich nového pobytu.
Výstavba elektrárny začíná přinášet mnoho zásahů jak do života obyvatel v místě, tak i do prostředí a krajiny. Obec Křtěnov je koncem června již neobydlena. Je zde pouze pan Dupal, který dělá hlídače vysídlených objektů nejen ve Křtěnově, ale i v okolí. Některé obytné domy ve Křtěnově jsou upravovány a jsou v nich umístěny kanceláře organizací, které mají souvislost s výstavbou JE. Provádí se oplocení prostoru před školou a farou. Ve škole i na faře se provádí stavební úpravy. V říjnu je uzavřena silnice ve směru Křtěnov - Temelín. Tím je mimo jiné ukončen průjezd autobusů. Během prosince je odstěhováno zařízení z kostela, aby mohl být staticky zajištěn.
V souvislosti s likvidací obcí je natáčen film z popudu Jihočeského muzea, který má být památkou na krásnou krajinu.
Pan Vrzák píše: „Ještě mnoho změn dozná tato krajina. Ve světě staví takové giganty v odlehlých místech a nebo takové, že nemusí provádět žádné drastické zásahy do blízkého okolí.“
V tomto roce je i nadále pečlivě zaznamenán odchod občanů z likvidovaných obcí a místa jejich nového pobytu.
V souvislosti s výstavbou JE se provádí doprovodné akce jako je kanalizace, komunikace a podobně. Na mnoha místech se shrnuje ornice. V prostoru Hůrka se provádí značné terénní úpravy. Buldozery hrnou část Bartušků zahrady, odstřeluje se skála pro budoucí trasu silnice Týn - Č.Budějovice. V souvislosti s výstavbou vodní přehrady u Hněvkovic se připravuje prostor pro komunikaci. S tím souvisí vykácení lesa U Pišťorů kolem silnice směrem na Litoradlice. Dále pak přes les Hájek a Klapačky.
Ve Křtěnově se provádí zpevňování základů kostela a věže. Osada Křtěnov je již úplně vysídlena. Místo se změnilo v rozsáhlé staveniště.
Pan Vrzák píše: „Tak nadobro zmizela z povrchu země. Mohl bych napsat mapy, ale to by nebylo správné, neboť mapa území zůstane dlouhá léta historickým dokladem o tom, že v určitém prostoru stávala vesnička Křtěnov.“
Pokračuje podrobné zmapování odchodu jednotlivých občanů z likvidovaných obcí.
Provádí se demolice objektů ve Březí, Křtěnově a v listopadu se bourá v Podhájí chalupa Veverkových, Kopáčkových, Mikšátkových, Vláškových, Vovsových a Brůhových.
V Podhájí se provádí rekonstrukce elektrické sítě. Souvisí to s výstavbou komunikace na přehradu Hněvkovice.
Část budov v Březí je obsazena firmami a technickými pracovníky, kteří se podílí na výstavbě JE. V bývalých bytovkách v Březí je sídlo SNB. Z bývalého kultrurního domu ve Březí je zřízena kantina a jídelna pro pracovníky JE.
V Podhájí dochází k přerušení cesty vedoucí od studně na hlavní silnici. Všichni, kdo bydlí na levé straně od silnice vedoucí na Purkarec, musí jezdit klikatou cestou až na náves k hasičské zbrojnici. Problémy dělá hlavně ostrá zatáčka u Bláhových čp.10. Kvůli přerušení silnice Křtěnov - Temelín vzniká problém s doručováním pošty hlavně v osadě Podhájí. Poštu roznáší pan Václav Pisinger z Podhájí. Dochází k pokračování demolic v obci Březí a k přesídlení družstva do nových objektů ve Všemyslicích. Kronikář nadále zaznamenává osudy vystěhovalých občanů z demolovaných obcí.
V Podhájí v tomto roce ještě bydlí Christelbauerovi, Vrzákovi, Holečkovi, Tomkovi, Veverkovi, Švehlovi, paní Bláhová, Beránkovi, Pisingerovi, paní Hošková, Pivcovi.
Na staveništi elektrárny je velký pracovní ruch. Dojíždí sem desítky autobusů z celého okolí. Vyrůstá zde mnoho objektů.
V Podhájí jsou již rozbourány domky Veverkových, Kopáčkových, Mikšátkových, Hornátových, Vláškových a Vovsových. V květnu navštívila staveniště JE vysoká delegace KSČ. Konstatovala, že je vše v pořádku a že je nutné pokračovat ve výstavbě všech čtyř bloků, tak jak je plánováno. V televizi je vysílán pořad o JE Temelín. Je zde obhajována jaderná energie, její využívání jako perspektivní a s daleko menší škodlivostí, než klasické tepelné elektrárny.
Pan Vrzák píše: „Nikdo z nich neříká, že provoz elektrárny je, i přes velkou bezpečnost, jak je nám stále zdůrazňováno, jako sedět na sudu prachu. Pokud ho nikdo nezapálí, nevybuchne. Pokud se však zapálí, důsledky si v celé oblasti nikdo neumí představit.“
Kolem elektrárny se v důsledku změny politického systému vedou daleko otevřenější diskuze, než tomu bylo před listopadem 1989. Zvláště je poukazováno na elektrárnu Černobyl v Rusku, jejíž havárie způsobila strašlivou katastrofu v dalekém okolí.
V lednu 1990 je rozhodnuto o pozastavení výstavby dalších dvou bloků oproti původnímu záměru.
V roce 1990 se koná zájezd vybraných pracovníků elektrárny do Francie, kde funguje celá řada atomových elektráren. Za NV Temelín se účastnil p. Špígler.
Pan Vrzák píše: „Z jeho zprávy uveřejněné ve zpravodaji vyplývá, že jednak se staví tak, aby nemusela být žádná obec či obyvatelé vysídleni a také o určitých výhodách, které získávají obce či města v jejichž těsné blízkosti se elektrárna nachází. Konstatuje, že kdyby se stavělo podobným způsobem u nás, nemuselo dojít k vysídlení osad Temelínec, Křtěnov, Březí, Podhájí a Knína. Pak by také případné výhody z provozu elektrárny získávali občané těchto osad. Takto tito vysídlení občané, kteří nesli největší oběť pro toto velikášství bývalého systému jsou o tyto případné výhody ošizeni a při tehdejších cenových relacích v porovnání se současnými cenami doslova okradeni.“
27.dubna 1991 byla uspořádána velká demonstrace proti stavbě atomové elektrárny. Akci pořádají odpůrci jaderné energetiky ze zahraničí, zejména z Rakouska. Ti přivezli s sebou obrovský transparent , na kterém byly podpisy odpůrců jaderné energie včetně podpisu prezidenta Havla. Transparent byl nesen z Týna nad Vltavou až do Křtěnova ke kostelu. Na prostoru před hřbitovem i na samotném hřbitově se shromáždilo několik tisíc lidí.
V roce 1992 pokračují práce na výstavbě se značnou intenzitou bez ohledu na názory občanů.
Pan Vrzák píše: „Názory na výstavbu se různí. Jedni říkají, když už to stálo tolik peněz, ať to dostaví. Druzí se obávají následků, které by mohly vzniknout v případě nějaké havárie a ti, co v elektrárně pracují a mají tu slušný výdělek, výstavbu podporují.“
Dne 24. dubna 1993 pořádá ekologické sdružení Jihočeské matky v Křtěnově demonstraci proti pokračující výstavbě JE. Demonstrace se zúčastnilo značné množství lidí, hlavně z Rakouska.
V Podhájí probíhá cvičení útvaru rychlého nasazení a cvičení sborů požární ochrany. Objekty jsou po těchto zásazích zcela zdemolovány.
Dochází k rozkrádání opuštěných objektů - dveře, zárubně, koupelnové vany, radiátory, elektroinstalace apod.
Dne 4. července se koná na svátek sv. Prokopa pouť ve Křtěnově.
Pan Vrzák píše: „Kdysi bývalá poutní slavnost se vším všudy co k pouti patřilo s atrakcemi pro děti až po setkání příbuzných, se dnes změnila na setkání všech rodáků, kteří byli násilně vystěhováni v důsledku stavby elektrárny. Setkání se zúčastnilo velké množství lidí. Rodák Fr. Sobíšek sloužil mši svatou na křtěnovském hřbitově.“
V prosinci 1993 byl uveřejněn v Temelínských novinách článek ČEZ požádá o zmenšení ochranného pásma. Z článku cituji: „Nový ředitel JE Temelín a zástupce ředitele jaderné divize a.s. ČEZ Jaroslav Říha prodloužil dobu, po kterou mohou současní obyvatelé Podhájí zůstat ve svých domovech až do konce roku 1994. Mají dokonce šanci, že se vyplní jejich přání - zůstat navždy. Co způsobilo tuto změnu vysvětluje Ing. Říha: ,,Se změnou vedení a.s. ČEZ se změnil i její přístup k okolí. Chceme, aby činnost naší elektrárnenské společnosti doprovázely jen ty nejnutnější zásahy do přírody a života lidí. Když jsem navrhl, abychom se pokusili zmenšit ochranné pásmo a nechali několik zbylých obyvatel v Podhájí a Kníně bydlet, souhlasili se mnou jak předseda představenstva Ing. Karas, tak i můj přímý nadřízený, ředitel jaderné divize Ing. Krenk."
V polovině roku požádala rada OÚ v Temelíně o zastavení demolic dalších objektů v osadách Podhájí a Knín s poukazem na skutečnost, že se změnily bezpečnostní podmínky pro provoz elektrárny. Žádost byla zaslána na a.s. ČEZ, dále úřadu pro jadernou bezpečnost v Praze, OÚ v Č. Budějovicích.
Konají se další demonstrace proti dostavbě JE.
Práce na elektrárně pokračují. Předpokládalo se, že když elektrárna přijala a vláda schválila použití špičkového bezpečnostního systému Westinghaus, dojde také k přehodnocení stanoveného bezpečnostního pásma. Mezitím byl odvolán ředitel Ing. Říha a elektrárna přestala mít zájem o tuto změnu. Současně byla požádána rada obecního úřadu, aby provedla revokaci dřívějšího usnesení a dala souhlas v pokračování demolic.
Pan Vrzák píše: „V té době jsem se obrátil osobním dopisem na předsedu vlády, aby se svým vlivem a autoritou zasadil o zastavení demolic a znovuosídlení. Taktéž byl požádán i generální ředitel ČEZ, aby zvážil, zda je nutné uvedené osady likvidovat. Požádán byl i krajský hygienik v Č. Budějovicích o stanovisko. Vysvětlil jsem, že stanovené pásmo není pásmem bezpečnostním, ale symbolickým. Rozdíly mezi obydlenými prostory v pásmu a mimo pásmo se pohybují mezi 200 - 500 m. To i ten, kdo nemá představu o způsobu šíření radioaktivního záření pochopí, že je to nesmysl. Předseda vlády odpověděl na můj dopis, že někdo musí bydlet v pásmu a někdo mimo. Generální ředitel odpověděl, že namísto těchto osad bude krásný lesopark. Hygienik odpověděl, že po vyhodnocení bude pásmo sníženo nebo i zrušeno a pracovník úřadu pro regionální rozvoj, že jsme na straně, kam převážně vanou větry. Jedině úřad pro jadernou bezpečnost odpověděl, že po vyhodnocení podkladů, které má dodat elektrárna, mě bude informovat. Taková je současná skutečnost.“
Ještě o jednom paradoxu se pan Vrzák zmiňuje: „Vesnice Temelín, jejíž jižní část zasahovala do takzvaného ochranného pásma byla výsečí vyjmuta a zadní část Podhájí, která byla již mimo pásmo, byla do něj začleněna.“
V tomto roce provedl ČEZ generální opravu kostela sv. Prokopa v Křtěnově. V červenci, přesto, že nebyla stavba zkolaudována, byla zde sloužena poutní mše po 10 letech přímo v kostele. Též 28. října byla zde sloužena mše za zemřelé již přímo v kostele.
V říjnu se koná další demonstrace proti uvední elektrárny do provozu. Vedení elektrárny požádalo policii o ochranu a tato hlídá hlavní vchod do elektrárny. Demonstrace se zúčastnilo kolem 200 lidí. Téměř všichni byli z jiných oblastí. Lidí z okolí bylo jen nepatrně. Důvodů je více. Hlavní je asi ten, že lidé pochopili, že boj proti stavbě je marný.
Začátkem roku probíhá jednání kolem provedení konečné likvidace obce Podhájí. Týká se to všech objektů kromě kapličky, dočasně domku čp. 28 a zachování objektu bažantnice.
V březnu probíhá další demonstrace proti dostavbě JE. Záběry bezprostředně vysílá ČT.
I v tomto roce se koná tradiční setkání rodáků.
V dubnu musí definitivně odejít poslední usedlíci z osady Podhájí. Téměř sedm roků se snažili uchránit svoji obec před likvidací. Marně.
Pan Vrzák píše: „Nejmarkantnější případ byla občanka osady Podhájí čp. 3 paní Hošková, které bylo téměř 90 roků. Její syn ji odvezl v lednu do přiděleného bytu v Č. Budějovicích, ale ona se opět do osady vrátila. Touha po domově, kde prožila celý svůj život, který pro ni nebyl nijak lehký, převýšila život v pohodlném bytě bez starostí o teplo, vodu, sociální zařízení apod. Spolu s námi dne 4. dubna předávala svoji chaloupku definitivně pracovníkům elektrárny, kteří byli tímto aktem pověřeni. Poslední občané, kteří odchází a předávají svoje domky jsou Beránek Miroslav s manželkou, Pisingerovi, Tomková Zdena, Holeček Václav, Luhanová Marie, Hanzalová Marie, paní Hošková a já. Toho dne jsme si naposledy podali ruce. Paní Hošková plakala. Neunesla tento bolestný odchod a po čtrnácti dnech jsme ji doprovázeli na křtěnovský hřbitov k věčnému odpočinku.“
V létě tohoto roku se koná další demonstrace proti využívání jádra atomu pro výrobu elektrické energie. Pořádá ji hnutí Duha.
V Podhájí, Březí a Kníně se opravují kapličky. Opravu financuje elektrárna. Dokonce v Podhájí na jižní stěně kapličky je obnoven velký dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem. Kaplička na Podháji je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému.
V tomto roce je dokončena totální devastace odchovny bažantů. Vše je rozkradeno. Je demolován i poslední domek v Podhájí čp. 28. Dům pana Vrzáka.
Pan Vrzák píše: „Rok 2000 bude již jenom vzpomínkovou epizodou na místa, kde celá staletí budovali naši předkové svoje obydlí, rekultivovali půdu pro zemědělskou činnost. To vše si vyžádalo mnoho tvrdé práce a odříkání. Od 60. let tohoto století dochází ve velkém měřítku k rekonstrukci a adaptaci našich obydlí, která se postupně mění ve srovnatelná s bydlením ve městě. Až do října 1980 se staví nové rodinné domy.“ ... „Nastupující letopočet 21. století by měl být začátkem uvedení elektrárny do provozu. Podle současných odborných posudků, by měla být v provozu třicet roků. Její současná cena v relaci s ostatními cenami je téměř sto miliard a o něco menší bude cena likvidace. Nastupující generaci a jejím dětem bude dána možnost posoudit, zda-li bylo vhodné vynaložit tolik finančních prostředků na tak krátkou dobu. To vše posoudí historie, zda-li daň, kterou jsme přinesli ztrátou svých domovů, je adekvátní tomuto rozhodnutí.“